From lithium to rare earths: Europe's strategy to power its future energy
https://www.euronews.com/my-europe/2025/06/04/from-lithium-to-rare-earths-europes-strategy-to-power-its-future-energy
Geopolitické napětí a konflikty, jako je tomu na Ukrajině, přiměly EU uvědomit si, jak je zranitelná při spoléhání se na jen jednu nebo dokonce pár zemí pro klíčové zdroje.
Stejně jako tomu bylo s ruským plynem, stejná logika platí pro tyto takzvané kritické materiály, přírodní zdroje, které jsou pro ekonomiku nezbytné.
EU nyní chce být více soběstačná, posílit svou domácí kapacitu surovin a diverzifikovat zdroje zásobování. Ale jak a za jakou cenu? To je ústřední téma této epizody Příběhů Evropanů.
Evropská unie potřebuje kritické suroviny pro své cíle Green Dealu, klimatické neutrality - digitální transformaci, bezpečnost a obranu, a pro vesmírné a inovativní průmysly.
EU identifikovala 34 kritických surovin, včetně lithia, kobaltu, vzácných zemin a hořčíku.
Mnohé z těchto surovin však mají vysoce rizikové dodavatelské řetězce. Například 63 % světového kobaltu se těží v Demokratické republice Kongo a 100 % vzácných zemin používaných pro permanentní magnety se rafinuje v Číně.
V roce 2024 schválila EU Zákon o kritických surovinách, aby posílila domácí kapacitu strategických surovin.
Zákon stanoví, že do roku 2030 musí Evropa těžit 10 % roční potřeby EU, zpracovávat 40 % a recyklovat 25 %. Ne více než 65 % roční potřeby EU pro každou strategickou surovinu by mělo pocházet z jediné třetí země.
Těžba je hluboce zakořeněná v historii Krušných hor, které se rozprostírají podél česko-německé hranice. Zde byly zásoby cínu a wolframu využívány od středověku až do devadesátých let, kdy se staly nerentabilní. Dnes zde zůstalo jen muzeum, ale energetická transformace otevírá nové možnosti.
Lithium je rozhodující prvek pro výrobu baterií a odborníci odhadují, že mezi třemi a pěti procenty světových zásob lithia lze nalézt pod českým městem Cínovec.
Geomet, soukromá společnost se státní účastí, pracuje na vytvoření toho, co nazývá ekologicky šetrným výrobním řetězcem. Je to jeden z 47 strategických projektů vybraných Evropskou komisí pro posílení domácí kapacity strategických surovin.
„Budeme těžit téměř 3 miliony tun rudy ročně a budeme produkovat asi 30 000 tun finálního produktu ročně,“ říká Tomáš Vrbický, geolog pracující pro Geomet.
Společnost plánuje nejen těžit rudu, ale také produkovat uhličitan lithný, klíčovou složku používající se v průmyslu baterií. Je vzácné, že by společnost dokončila celý proces interně, bez spoléhání se na třetí země. Ale bude to představovat mnoho výzev a bude to dražší.
Do roku 2030 Evropa plánuje těžit 10 % svých ročních potřeb, zpracovávat 40 % a recyklovat 25 %.
Starý Jaromír, vedoucí oddělení České geologické služby, pochybuje o tom, že by tyto cíle mohly být splněny v tak krátkém čase.
„Tento cíl není realistický, protože některé kritické suroviny Evropské unie se na evropském kontinentu nenacházejí a momentálně se netěží. Není možné říci, že některé kritické suroviny budou zpracovány v množstvích až 10 % evropské spotřeby.“
Když se geologa Gabriela Zbyňka z České geologické služby zeptali, zda potřeba kritických surovin způsobuje, že Evropa zapomíná na znečištění, které je spojené s těžbou, odpověděl, že metody těžby stejně jako evropská legislativa pokročily v tom, jak se dnes těžba dohlíží a kontroluje, a dodává: „V EU tyto suroviny opravdu potřebujeme. A je asi trochu pokrytecké říkat, že zde těžbu nepotřebujeme, a pokud bude těžena kdekoli jinde na světě a způsobem, na kterém nám nezáleží. Zvláště když to není 'na našem dvorku'“.
Každá těžba nerostů zahrnuje určitou míru znečištění. Možná tomu nelze zcela zabránit, ale lze ji minimalizovat. Výzvou pro Evropu je najít správnou rovnováhu mezi potřebou méně znečišťujícího a sociálně spravedlivého průmyslu a vyššími náklady, které to přináší.
