Analiza - Nga litiumi te metalet e rralla të tokës: Strategjia e Evropës për të furnizuar me energji në të ardhmen
https://www.syri.net/bote/793450/nga-litiumi-te-metalet-e-rralla-te-tokes-strategjia-e-evropes-per-te-furnizuar-me-energji-ne-te-ardhmen/
Evropská unie se silně vrací k místnímu hornictví ve snaze snížit závislost na dovozech a podpořit své ambice v oblasti zelené a digitální transformace. V tomto kontextu se jeden z největších strategických projektů EU vyvíjí v českém městě Cínovec, kde se očekává zahájení těžby lithia - klíčového prvku pro výrobu baterií.
Po zkušenostech s ruským plynem a v důsledku přetrvávajících geopolitických krizí se EU snaží vyhnout další závislosti - tentokrát od zemí, které vlastní a zpracovávají takzvané kritické materiály. Lithium, kobalt, vzácné zeminy a hořčík jsou jen některé z 34 surovin identifikovaných jako strategické pro budoucnost unie.
Za tímto účelem EU v roce 2024 přijala Akt o kritických surovinách, ambiciózní dokument, který má za cíl, aby se do roku 2030 alespoň 10 % jejích ročních potřeb těžilo v Evropě, 40 % zpracovávalo a 25 % recyklovalo. Rovněž žádná strategická surovina by neměla pocházet více než z 65 % z jediné třetí země.
V Cínovci pracuje společnost Geomet - soukromý podnik se státní účastí - na vytvoření uzavřeného a ekologicky šetrného výrobního řetězce, od těžby lithia po výrobu uhličitanu lithného, který je životně důležitý pro bateriový průmysl. "Budeme těžit přibližně 3 miliony tun rudy ročně a vyrábět asi 30 000 tun finálního produktu," říká Tomáš Vrbický, jeden z geologů projektu.
Zatímco se Evropa snaží stát se nezávislejší, odborníci varují před vážnými výzvami. Starý Jaromír z Českého geologického ústavu upozorňuje, že cíle jsou velmi ambiciózní pro tak krátké období a dodává, že mnohé kritické suroviny nelze nalézt na evropském území. Geolog Gabriel Zbyněk zdůrazňuje, že evropské doly jsou dnes bezpečnější a kontrolovanější než kdy dříve, ale přiznává, že znečištění zůstává nevyhnutelné.
Výzvou pro EU zůstává nalezení rovnováhy mezi potřebou strategické bezpečnosti a ochranou životního prostředí. Ve světě, kde jsou dodavatelské řetězce stále křehčí, snaha těžit více z „vlastního dvorku“ přináší náklady - ekonomické, sociální a environmentální. Otázkou zůstává: je Evropa připravena tuto cenu zaplatit?
