Před 36 lety, 9. února 1990, jsem poprvé vyjela na západ. Do Vídně. No, co vám budu povídat. Čuměli jsme tehdy v našem autobuse všichni. Na pořádek, krásu města, ale hlavně na hromady zboží. Kdyby se nás někdo zeptal, jak to bude za skoro 40 let vypadat u nás, řekli bychom, že stejně nebo líp. Zlaté české ručičky a tak. O tom, jak svět za železnou oponou reálně funguje, věděl něco použitelného málokdo. Pro naši generaci přinesly devadesátky obří možnosti. I pro mne osobně. Ale pak se něco rozbilo. A tak jdu 15. února - tak jako v 16 v roce 1989 - před slánské gymnázium. Není to jen o Macinkovi. Je to o tom, jestli chceme být součástí něčeho většího. @mikulasminar_ -